cz  |  

KAM

  • TBILISI – hlavní město, leží přímo uprostřed této země na řece Kura. Má 1,5 milionů obyvatel, do roku 1936 bylo také známé pod názvem Tiflis.
  • SVANETIA – je historická provincie v severozápadní části země. Celá provincie leží ve vysoké nadmořské výšce. Součástí horského hřbetu je i nejvyšší vrchol – hora Šchara. Celá provincie, poseta pozůstatky středověkých vesnic i dalších památek, byla v roce 1996 začleněna ke světovému kulturnímu dědictví.
  • BATUMI – je jedno z největších měst Gruzie a zároveň hlavní město provincie Adžaria. Svou významnou roli sehrálo především jako třetí největší námořní přístav na Černém moři. Právě odtud se distribuuje ropa a zemní plyn z Azerbajdžánu a Kazachstánu dále na západ do Evropy.
  • Klašter VARDZIA – je jedním z největších turistických lákadel celé Gruzie. Jedná se v podstatě o celé středověké město vytesané do skalního útesu nad řekou Mtkvari. V době své největší slávy zde žilo na 50 tisíc lidí. Samotná královna Tamara zde údajně měla vytesaných 300 místností. Později se město změnilo v klášter, jehož dominantou je dodnes kostel Nanebevzetí, který je celý zapuštěný do skály. Pouze vstupní portál je vystaven z kamene. Při zemětřesení ve 13. století se část kláštera zřítila a po perských nájezdech v 16. století byl klášter opuštěn. Dnes zde žije několik mnichů v jeskyni poblíž kostela.
  • SHATILI – se nachází v hluboké rokli Arghuni ve výšce přibližně 1400 m. n. m. Je vlastně unikátním komplexem středověkých, až raně novověkých pevností a opevněných obydlí z kamene a malty, mezi kterými dominuje na 60 věží. Tvoří tak obdivuhodný celek s dokonalým opevněním.

KDY

1.6.2012 (pátek) odlet, 9.6.2012 (sobota) přílet

CO a za KOLIK

Cena desetidenní výpravy je 37 400 CZK včetně letenky

V ceně je zahrnuto:

  • po celou dobu pronajatý mikrobus s řidičem
  • ubytování na dvoulůžkových pokojích s příslušenstvím
  • polopenze
  • náš doprovod po celou dobu výpravy

 

KDO

Program je opět připraven pro skupinku 10 až 12 fotografů cestovatelů s možností focení dokud síly, chuť, světlo a technika dovolí. Zkušenost ovšem potvrdila, že partneři mající pochopení …a navíc ještě třeba smysl pro humor jsou ozdobou každé naší výpravy.

MÁTE ZÁJEM NAVŠTÍVIT PRÁVĚ TUTO DESTINACI? NAPIŠTE NÁM: akce@photoart.cz

Informace a historie

Hlavní město: Tbilisi

Rozloha: 69 700 km² (121. na světě)

Nejvyšší bod: Šchara (5 201 m n. m.)

Časové pásmo: GTM +3

Počet obyvatel: 4 630 841 (118. na světě, 2008)

Hustota zalidnění: 64 ob. / km² (129. na světě)

Jazyk: gruzínština, abchazština (úřední)

Náboženství: pravoslaví, islám

Mena:
Gruzínské lari (GEL)
1 USD / 171 GEL
1 EUR / 241 GEL

Telefonní předvolba: +995

Elektrický systém: 220 V

Období před nadvládou Ruska

Jednotná vláda byla po čase rozdrobena na drobná knížectví (abchazské, kachetinské, eretínské a tao-klardžetské). Na začátku 13. století tak byla země, přesto však začínala být v ohrožení jak ze západu z Turecka, tak z východu z Persie – ty získávaly postupně vliv v jednotlivých knížectvích. Pod nátlakem těchto dvou velkých impérií se podařilo tak část obyvatelstva islamizovat. V roce 1783 byla uzavřena smlouva jedním z východních vládců o suverénnosti ruského carství nad těmito knížectvími, čímž získali Rusové fakticky nad nimi moc.

Období nadvlády Ruského impéria

Roku 1810 se východní dvě knížectví formálně připojila k Ruskému impériu. Do roku 1864 se podařilo Rusům anektovat celou Gruzii, kromě přístavů Suchumi a Batumi, které získali až po rusko – tureckých válkách. Do konce 19. století vliv carství a rusifikace země natolik zesílil, že se obyvatelstvo začalo bouřit, začal růst gruzínský nacionalismus. Při nepokojích v roce 1905 v Rusku vypukl v Gruzii ozbrojený boj.

Období revoluce a SSSR

Po vypuknutí Říjnové revoluce moc v zemi rychle získali gruzínští sociální demokraté pod vedením Noa Žordaniji. Byl ustanoven výbor Zakavkazský komisariát, což byla společná vláda nacionálních stran všech tří budoucích kavkazských sovětských republik. Ten rozhodl o odtržení od Ruska a vytvoření Zakavkazské demokratické federativní republiky. Gruzie po vyhlášení samostatnosti požádala Německo o ochranu, čemuž bylo vyhověno. Roku 1920 byla podepsána také mírová smlouva s RSFSR, kterou ruští bolševici uznali nezávislost Gruzie za podmínky, že bude povolena bolševická strana v Gruzii a pomoc bělogvardějcům zastavena. Ruské bolševické vedení ale porušilo veškeré smlouvy a Rudá armáda se nakonec zmocnila země silou. Byla vyhlášena Gruzínská SSR a menševická vláda byla nucena uprchnout do francouzského exilu. V rámci Gruzínské SSR byla zřízena Adžarská ASSR na jihu, Abcházská ASSR na severozápadě a Jihoosetská autonomní oblast. Byl učiněn i pokus o integraci s Arménií a Ázerbájdžánem v Zakavkazskou SFSR, která se však 5. prosince 1936 rozpadla. V roce 1924 vypuklo protisovětské srpnové povstání, které bylo potlačeno.

Období pádu SSSR a vyhlášení nezávislosti

Roku 1989 vláda Gruzínské SSR prohlásila, že současný stav je okupací a porušením mírové smlouvy. Na jaře roku 1990 byly schváleny zákony vedoucí k zárukám vlastní nezávislosti,[5] byla odstraněna vedoucí úloha komunistické strany v zemi; nezávislost pak byla vyhlášena 14. 11. 1990. Gruzie jako jedna z mála nových republik se nestala členem SNS, nakonec však z hospodářských důvodů do společenství vstoupila (vystoupila až v roce 2008 jako následek tehdejší války v Jižní Osetii). V následujícím roce byl v nezávislých volbách zvolen za prezidenta Zviad Gamsachurdia.[5]V letech 1991 a 1992 se situace natolik zhoršila, že vypukly mezi Osety a Gruzínci ozbrojené střety, nesoucí znaky občanské války. Po uklidnění situace v roce 1995 se do čela země dostal bývalý ministr zahraničí SSSR Eduard Ševardnadze, který se k moci dostal již v roce 1992, ale až do smrti Gamsachurdii probíhaly vnitřní boje o moc. Vládnout vydržel jako prezident země až do revoluce v roce 2003. Během této „růžové“ revoluce protestovaly tisíce lidí v čele s pozdějším prezidentem Michailem Saakašvilim proti Ševardnadzeho vládě, která nevyřešila základní hospodářské a politické problémy – chudobu a korupci. Roku 2004 byl Saakašvili zvolen prezidentem už demokratickou cestou, kdy získal 95% hlasů. Saakašvili po nástupu k moci prosadil úpravy gruzínské ústavy, aby vytvořil „superprezidentský systém“ a soustředil veškeré pravomoci v exekutivě. Gruzínským parlamentem byly schváleny zákony, kterými byla snížena nezávislost soudní moci či podle kterých jsou ústřední i volební komise sestavovány pouze z lidí jmenovaných prezidentem. Postupně byla eliminována plná svoboda tisku, bylo omezeno vysílání.

Válka v Jižní Osetii

1. srpna 2008 začala válka v Jižní Osetii mezi Gruzií a jihoosetskými separatisty. Ta pak začala 7. srpna nabírat na síle, když se na stranu Osetie přidalo Rusko. Rusové postupně zatlačili Gruzínce zpátky až na gruzínské území. 12. srpna potvrdilo Rusko stažení svých jednotek z Gruzie. 14. srpna 2008 schválil gruzínský parlament kvůli ruské agresi vystoupení ze Společenství nezávislých států. 26. srpna 2008 byly Ruskou federací uznány samostatné státy Jižní Osetie a Abcházie. Na summitu EU, který probíhal na začátku září prohlásil ruský prezident Dmitrij Medveděv, že Rusko stáhne své vojáky z Gruzinského území, avšak ponechá ozbrojené síly v Abcházii a Jižní Osetii.


© 2010-2016 InterPhotoTravel.com. All rights reserved.